Výstava, a neb jak se dělá přerod z blázna v poslušného psa

Již tomu nemůžeme říkat ani týden, co nám zbývá do první výstavy. Uf, to už je prokletě brzo. Pořád se to bere na lehkou váhu, to je ještě daleko, to všechno zmákneme, nejde o život. Ale pak ouha a už to nepočítáte na týdny, ale na dny a pak na hodiny. A tak se pilně připravujeme. Apinka se snaží vypadat kultivovaně, spořádaně a vůbec ne praštěně. Vím, že na žehlicím prkně, by kulturně asi nikdo nevypadal, ale naši Api to docela sedí. Hlavně pod vidinou mlsoty je ze sebe schopna vymáčknout takovou dámičku, že by jí to až člověk věřil. To se tak stane proměna z uštěkané hysterky na spořádanou kolonádskou paničku. A tak nám nezbývá nic jiného než trénovat kolonádskou paničku, pevně doufat v dobrou náladu rozhodčích a hlavně věřit tetě štěstěně za malou pomoc :-)