Když venku prší

To je tak, když se léto rozhodne, vzít si dovolenou. Pak to vypadá venku přesně takhle, prostě ošklivě. Ale aspoň je čas sem něco napsat. Ono totiž ani psa by ven nevyhnali a tak i Kim vyspává a relaxuje.

Tenhle týden je na trénink mínusový. Zdobín jsme museli vynechat (paničce si pro změnu vzaly dovolenou záda). A tak jak jen pracovní povinosti dovolují, cvičíme jen tak zlehka doma. Ale není trénink jako trénink, takové otočení na gauči z jednoho bůčku na druhý dá taky zabrat :-D Ani se zatim nemůžem pochlubit, že bychom naučili nějakou novou dovednost. Spíš tak nějak zdokonalujem, ale co, vždyť jsou přeci prááááázdniny ;-)

Takže jsme už skoro k dokonalosti dovedli povel zůstaň, který se nějat transformoval do povelu čekej. Sice je to možná pro někoho blbost a prkotina, ale učíme a na 80% provádíme povel sedni na dálku. Kim reaguje na zdviženou ruku s prstem. Prostě jen zavoláme jméno a u toho zdvihneme ruku a Kim si sedne a čeká. Využíváme to hojně na vycházkách, kdy se od nás vzdálí.

Poslední dobou má Kimeček pochvalu za vycházky. Chodíme už zásadně bez vodítka, s vyjímkou sídliště a frekventovaných cest. I cyklisti ho nechávají chladným.

Také proběhlo první setkání s hárající fenou. Hormony Kimovy vlezly až do mozku a byl z ní paf ještě doma. To bylo nějakého kňučení :-D

A poslední novinka, ale za to opravdu důležitá! Kimeček si už hoví v nové skládací boudičce. Dorazila nám v uterý a včera si do ní šel sám od sebe lehnout, pašák :-) Bála jsem se, že bude problém ho tam dostat, ale jakmile jsme ji dala dokupy, tak se Kim zabydlel. Takže konečně máme boudu na tréninky.

Ňuf a pac