Agilitní šílenství

Jojo už je to tak. Puberta dává pomalu Kimečkovi pápá a my se zase vrháme v plné síle a nadšení do agilitění. I když občas se ještě přihlásí mrška jedna :-( Třeba jako minulý týden. To si Kim řekl nevidim, neslyšim, ale zdrhám za fenkou. No ale počkat. Něco z dály přeci jenom slyšim, že by panička, nééééé to je nějaký šum z lesa :-D Tak tomu šumu uteču. Jo i to patří k něšim vycházkám :-D

Ale trochu z jiného soudku. Trochu z toho tréninkového. Kim si už pomalu musí zvykat, že ladné přebíhání laťky mezi překážkama je passé a teď nastává težší úkol. Laťky se mu zvedly na XS. Ale že to pašák zvládá bravůrně :-) No jen počkej pacholku až půjdem výš :-D Pořád si zvykáme na kruh. A pomalu se přidávají težší a těžší sekvence. A panička mezi překážkama vlaje, jak vlajka na jachtě ve středozemí (ach, jen tam být tou vlajkou :-D ). Přirovnala bych to k prvním jízdám v autoškole. Zvládnout totiž řízení, řazení, pedály a nenarazit někam a do někoho mi totiž přišlo zprvu také jako nadliský výkon. No a tady je to podobné. Hlídat si kde se nachází pes, kde je další překážka a ještě se u toho nepřerazit je také občas náročné :-D No a když se tohle všechno povede aspoň trochu sladit (a jak řekla Jana Zemková, že to už trochu začíná připomínat agility), tak dojdou baterky ve foťáku. No a nezabili byste viníka vydundaných baterií?!?! Tak máme aspoň motivaci na příští trénink. Domů si Kimeček přivezl kamaráda do deště co si říká klíště. Ta groteska při tahání by dala na další článek :-D By člověk nevěřil co dokáže sheltie za psí kusy :-D Ňuf a pac